Kdo postavil Machu Picchu? Historie, význam a zajímavosti města Inků

Ani pevnost, ani ztracené město. Archeologové se shodují, že Machu Picchu bylo venkovské sídlo inckého krále, součást soukromého panství jeho rodu. Peruánské ministerstvo kultury mu oficiálně říká Llaqta de Machupicchu, tedy osada Machu Picchu.

2430 m

výška, v sedle mezi dvěma vrcholy

32 592 ha

chráněná Historická svatyně

700+

zemědělských teras

1 542 350

návštěvníků v roce 2025

Ruiny leží v regionu Cusco, asi 75 km vzdušnou čarou od města Cusco, vysoko nad údolím řeky Urubamba. Chráněný je i mlžný les kolem, a proto je Machu Picchu jednou z mála památek UNESCO, které jsou kulturním i přírodním dědictvím zároveň.

Kde přesně ruiny leží a jak vedou okruhy, najdeš v článku Machu Picchu mapa.

V kečuánštině znamená machu „starý“ a picchu „vrchol“. Machu Picchu je tedy „Stará hora“, jméno hory za ruinami. Špičatý vrchol ze všech pohlednic se jmenuje Huayna Picchu, „Mladá hora“.

Inkové sami nejspíš používali jiné jméno. Historik Donato Amado Gonzales a archeolog Brian Bauer prošli v roce 2022 koloniální dokumenty a Binghamovy poznámky. Závěr: město se jmenovalo Picchu, nejspíš Huayna Picchu.

• Dokument z roku 1568 uvádí vesnici Picchu jako majetek panovníka.
• V roce 1588 se obyvatelé Vilcabamby chtěli „vrátit do Huayna Picchu“.
• Atlas z roku 1904, tedy ještě před Binghamem, uvádí ruiny incké vesnice Huayna Picchu.

Jméno Machu Picchu se k ruinám přichytilo až po Binghamových článcích od roku 1911. Měnit ho nikdo nechce.

Desítky let se uváděl rok 1450. Pochází ze španělských kronik, podle kterých americký historik John Rowe v roce 1945 sestavil časovou osu inckých panovníků.

V roce 2021 zveřejnil tým Richarda Burgera z Yaleovy univerzity v časopise Antiquity 26 radiokarbonových datování kostí a zubů ze čtyř pohřebišť kolem ruin. Výsledek: Machu Picchu bylo nepřetržitě obydlené zhruba od roku 1420 do roku 1530, nejméně o dvacet let dříve, než se myslelo.

Jak dlouho trvala samotná stavba, nikdo neví. Často opakovaných „5000 dělníků po dobu 20 let“ nemá žádný zdroj. Jisté je, že části města nebyly nikdy dokončeny: stojí tu nedostavěný chrám.

Machu Picchu postavili Inkové pro panovníka Pachacútca (Pachacuti Inca Yupanqui), který z malého království kolem Cusca udělal říši. Důkazem je soudní spor o půdu z roku 1568: pozemky Picchu v něm patří „Inga Yupanguimu“, tedy Pachacútcovi.

Rowe, který dokument objevil, proto považoval Picchu za soukromé panství krále, ne za státní stavbu. Místo, kde pobýval dvůr, a zároveň památník dobytí dolního údolí Urubamby.

Práci odvedli poddaní v rámci mit’a, incké daně placené prací. Natrvalo tu žilo služebnictvo královského rodu, ne šlechta.

Další teorie

• Posvátné centrum. Antropolog Johan Reinhard spojuje polohu města s posvátnými horami, apu.
• Poutní místo. Italský archeoastronom Giulio Magli v něm vidí cíl poutníků.
• Ztracené město Inků Vilcabamba. To si myslel Bingham. Omyl: Vilcabamba je Espíritu Pampa, daleko na západ.

Dnes většina badatelů spojuje první dvě verze: královské panství se silnou náboženskou úlohou.

Ze žuly lámané přímo na místě, bez malty. Lom je dodnes uprostřed ruin. Chrámy mají zdi z dokonale opracovaných kvádrů, obyčejné domy jednodušší zdivo z menších kamenů.

Většinu práce nevidíš. Inženýr Kenneth Wright, který Machu Picchu zkoumá od roku 1994, odhaduje, že asi 60 procent stavebního úsilí je pod zemí: v základech a odvodnění. Je to odhad odborníka, ne měření.

129

odvodňovacích výpustí ve městě

749 m

dlouhý vodní kanál od pramene

16

kamenných fontán za sebou

1960 mm

srážek za rok podle Wrighta

Při téměř dvou metrech srážek ročně zachraňuje město odvodnění, ne zdi. „Machu Picchu stojí pět století díky dobrému odvodnění“, říká Wright. Terasy hlavně drží svah na místě.

A „tančící kameny“, které se při zemětřesení vrátí na místo? Město leží mezi dvěma zlomy a zdi bez malty otřesy snášejí dobře, ale žádná seismická studie tuhle legendu nepotvrdila. Spáry, kam „nevklouzne ani platební karta“, jsou jen u nejpečlivějších staveb.

V hlavní sezóně, když přijel panovník, tu žilo 500 až 750 lidí. Zbytek roku zůstávalo několik set stálých služebníků. Jsou to odhady archeologů, ne sčítání lidu.

Studie DNA z roku 2023 (Science Advances) zkoumala 34 lidí pohřbených kolem ruin. Překvapení: obyvatelé pocházeli z celé říše, z pobřeží, z hor i z Amazonie. Zhruba třetina měla výrazné amazonské kořeny.

Byli to yanaconové, doživotní služebníci královského rodu, a aclly, vybrané ženy. Přicházeli jednotlivě, ne celé rodiny. Tady zakládali rodiny a tady byli pohřbeni, v mělkých hrobech v jeskyních a pod skalami.

Protože padla říše, která panství udržovala. Datování končí kolem roku 1530. Běžný život skončil asi v roce 1540 a v roce 1572 bylo město úplně prázdné.

• Občanská válka o trůn mezi bratry Huáscarem a Atahualpou.
• Španělské dobývání od roku 1532.
• Epidemie evropských nemocí, jako jsou neštovice, zhruba od roku 1520. Že vylidnily právě Machu Picchu, je hypotéza bez přímých důkazů.

Rozšířený mýtus tvrdí, že Španělé o Machu Picchu nevěděli. Není to pravda: Picchu se objevuje v dokumentech z let 1568 a 1588. Španělé ho jen nikdy nezničili ani nepřestavěli, a proto stojí dodnes.

Američan Hiram Bingham z Yaleovy univerzity dorazil na Machu Picchu 24. července 1911 a proslavil ho po celém světě. První ale nebyl. Na místo ho dovedl místní rolník Melchor Arteaga, za jeden stříbrný sol.

• Nahoře žily dvě rolnické rodiny, Richarte a Álvarez, které obdělávaly incké terasy. Po ruinách Binghama provedl chlapec z těchto rodin.
• V roce 1902 tu byl rolník z Cusca Agustín Lizárraga. Bingham našel jeho jméno napsané uhlem na zdi Chrámu tří oken.
• Mapa z roku 1874 od Hermana Göhringa už vrcholy označuje jako „Macchu Picchu“ a „Huaina Picchu“.

Expedice Yaleovy univerzity v letech 1912 a 1914 až 1915 odvezly nálezy do USA. Žádný velký zlatý poklad Inků mezi nimi nebyl, šlo hlavně o keramiku, kovové předměty a kosti. Po soudním sporu vrátila Yaleova univerzita v letech 2011 a 2012 celkem 46 635 předmětů a úlomků. 366 nejcennějších je k vidění v muzeu Machu Picchu v Casa Concha v Cusku.

Binghamovo jméno dnes nese luxusní vlak na Machu Picchu. Pojedeš jím na našem výletu vlakem Hiram Bingham.

Většina chrámů stojí kolem Posvátného náměstí v horní části města. Jejich účel je výklad archeologů, protože Inkové neznali písmo. Jen Chrám Slunce je důkladně prozkoumaný jako observatoř.

Pozor na průvodcovské poučky. Že tři okna představují tři světy Inků, nemá žádný zdroj. Ruinami chodíš s licencovaným průvodcem, jeden na osm návštěvníků, tak se klidně zeptej.

Říše Inků se jmenovala Tawantinsuyu, „čtyři spojené části“, a jejím hlavním městem bylo Cusco. V době největšího rozmachu sahala od jihu dnešní Kolumbie po střední Chile a severozápad Argentiny.

Velká expanze začala za Pachacútca, podle klasické časové osy od roku 1438. Nová datování Machu Picchu naznačují, že vládnout začal dříve. Říše padla mezi zajetím Atahualpy v Cajamarce v roce 1532 a popravou posledního panovníka Túpaca Amaru v roce 1572.

Tahle fotka vysvětluje, proč Machu Picchu přežilo. V Cusku stavěli Španělé kostely na inckých zdech. Soukromé panství v údolí daleko od hlavních cest nikdo nepotřeboval, a tak zůstalo, jak bylo.

Českým čtenářům přiblížil Inky hlavně etnograf Miloslav Stingl (1930 až 2020), autor řady populárních knih o indiánských říších Ameriky.

• 8. ledna 1981: Peru vyhlašuje Historickou svatyni Machu Picchu o rozloze 32 592 ha.
• Prosinec 1983: UNESCO ji zapisuje na seznam světového dědictví, jako kulturní i přírodní památku.
• 7. července 2007: v Lisabonu se Machu Picchu stává jedním ze sedmi nových divů světa.

Častá chyba: sedm nových divů světa nemá s UNESCO nic společného. Šlo o hlasování soukromé nadace New7Wonders, od kterého se UNESCO výslovně distancovalo. Skutečnou ochranu dává zápis z roku 1983.

Zajímavosti, které platí

• Pramen, ze kterého Inkové přivedli vodu, dodnes napájí fontány.
• Rekordní byl rok 2019 s 1 585 262 návštěvníky. V roce 2026 smí dovnitř 4500 lidí denně, v hlavní sezóně 5600.
• Rodiny Richarte a Álvarez obdělávaly incké terasy ještě v roce 1911.
• Incké zdi stojí přes 500 let mezi dvěma zlomy.

Mýty